Až první skript poběží, ulož ho do složky, kterou budeš mít po ruce, a opatři ho krátkou poznámkou, co dělá a jak se spouští. Příští úlohu řeš jako samostatný soubor, ne jako další funkci narvanou do toho předchozího. Postupně tak vznikne sada malých nástrojů, kterým rozumíš, protože jsi je psal pro konkrétní problém.
Tímhle tempem se z ruční rutiny stane něco, co odklikneš jedním příkazem — a to je celý smysl.
Začněte tím, že stav rozdělíte podle domén, ne podle komponent. Jeden slicer pro uživatele, jeden pro objednávky, jeden pro UI nastavení. Do store nepatří lokální stav formuláře, otevřený dialog nebo hodnota inputu, kterou nikdo jiný nepotřebuje. Typická chyba je narvat do globálního stavu všechno a pak řešit, proč se překresluje celá stránka při každém stisku klávesy.

Co patří do těla a co už je zbytečné Tělo zprávy oddělte od prvního řádku prázdným řádkem a věnujte ho kontextu, který z
kódu není vidět. Užitečné je vysvětlit, proč změna vznikla, jaký problém řeší a co bylo vyloučeno. Pokud jde o opravu chyby, uveďte projev chyby a podmínky, za kterých nastávala. Nedávejte tam podrobný popis každého řádku — to patří do diffu. Naopak odkazy na čísla úkolů nebo diskuse pomáhají, ale pouze pokud jsou srozumitelné i později, bez dohledávání v uzavřeném systému.
Pozor na dvě věci, které odhad nafouknou zbytečně. První je započítávání review do každé dílčí položky zvlášť — vznikají malé rezervy, které se sčítají a ve výsledku přestřelí. Lepší je držet jednu rezervu na celý blok práce. Druhá je ignorování režie na přepínání kontextu: každé přečtení komentáře a návrat do kódu něco stojí, a pokud na zapracování nemáte souvislý blok, trvá déle, než by muselo. Naplánujte si na zapracování připomínek klidné okno, ne pětiminutové mezery mezi schůzkami.
Jak vypadá každodenní rytmus bez zbytečných kolizí Před začátkem práce si vezměte nejnovější stav hlavní větve a teprve pak vytvořte svou větev. Během práce průběžně stahujte změny z hlavní větve, ne až na konci. Čím dřív se konflikt objeví, tím levněji se řeší. Commity pište po logických celcích, ne po jednotlivých uloženích souborů. Zpráva commitu má říct, co se změnilo a proč, ne jak. Pokud commit opravuje chybu, uveďte v textu, co bylo příčinou.
Praktický postup: rozsekejte práci na menší změny, které jdou do review samostatně. Menší pull request znamená kratší review, méně kontextu k vysvětlování a rychlejší zapracování. U každé změny si poznamenejte odhad implementace, pak k němu připočtěte pevnou rezervu na review a na zapracování.
Rezervu neodhadujte od oka podle velikosti změny, ale podle počtu dotčených oblastí a podle toho, kolik lidí musí změnu schválit. Čím více schvalovatelů, tím delší čekání.
První příspěvek do open source projektu nevzniká tím, že si přečtete všechny soubory v repozitáři. Vzniká tím, že si vyberete jednu konkrétní věc, kterou projekt řeší, a ověříte, že skutečně chybí. Otevřete seznam otevřených problémů a hledejte štítky, které označují vhodné úkoly pro nové přispěvatele, nebo dokumentaci, příklady použití a chybějící testy. U velkých projektů bývá popsáno, jakým stylem se komunikuje a jak vypadá proces schvalování. Než začnete psát kód, přečtěte si tyto zásady; ušetříte si odmítnutou práci.
Na konci si udělejte krátkou retrospektivu odhadu: kolik kol review skutečně proběhlo, kolik připomínek bylo věcných a kolik formulačních, kde vznikl největší rozdíl proti plánu. Po několika změnách získáte vlastní poměr, který můžete použít jako koeficient. Odhad pak nevychází z dojmu, ale z vašich dat. Až budete příště plánovat, začněte u review a zapracování, ne u psaní kódu — je to stejně důležitá část práce a v plánu má mít své místo.
Před odesláním si zprávu přečtěte očima někoho, kdo změnu nezná. Pomáhá kontrola: rozumím z první řádku, čeho se změna týká? Najdu podle zprávy commit za půl roku? Není v něm schovaná jiná
úprava interiéru? Když ne, zprávu přepište nebo commit rozdělte. Dobrá zpráva je krátká, konkrétní a vysvětluje důvod, ne jen provedenou operaci. Právě tím se z historie stane nástroj, ne archiv nečitelných záznamů.
Kde se odhad rozbíjí nejčastěji Typická chyba je odhadovat review jako zlomek času na implementaci. U malé změny to projde, u větší ne. Jakmile změna zasahuje do více souborů nebo mění rozhraní, recenzent potřebuje čas na pochopení souvislostí a vy na vysvětlování. Další častá chyba je počítat jen jedno kolo. Realisticky vzniknou alespoň dvě až tři iterace: první věcná, druhá formulační, třetí po opravě testů. Do odhadu dejte i čas na reakci — než recenzent odpoví, může uběhnout půl dne.