Začni tím, že si přečteš celý text licence, ne jen zkratku. Podívej se, jestli jde o MIT, Apache 2.0, GNU GPL, GNU LGPL, MPL nebo jinou variantu. U každé si všimni tří věcí: co musíš zachovat v oznámeních, jestli musíš zveř
ejnit zdrojový kód svých změn a jestli licence řeší patenty. U Apache 2.0 napříč najdeš výslovnou patentovou klauzuli, u MIT ne. To může být zásadní, pokud vyvíjíš něco, co by mohlo být předmětem patentu.
Než stránku zveřejníš, projdi ji v prohlížeči s otevřenými vývojářskými nástroji. Zkontroluj, zda se nenačítá chybějící soubor se styly, zda nejsou rozbité odkazy a zda se obsah nezobrazuje bez CSS. Právě tehdy se ukáže, jestli je HTML opravdu sémantické. Dobře napsaná stránka zůstane čitelná i bez kaskádových stylů a vzhled se pak jen doplní.
Základ dokumentu drž co nejjednodušší. Na začátek patří doctype html, pak html s jazykem, head s kódováním UTF-8 a popisným titulkem, a do body viditelný obsah. Častá chyba je chybějící kódování: česká diakritika se pak rozsype. Druhá častá chyba je několik nadpisů h1 na jedné stránce. Jeden hlavní nadpis stačí, další úrovně řaď podle významu, ne podle velikosti písma.
Druhá častá past je ignorování souborů, které do repozitáře nepatří — dočasné výstupy, konfigurace s hesly nebo velké binárky. Vytvořte soubor .gitignore ještě před prvním commitem a zapište do něj vzory. Když už se takový soubor do historie dostal, samotné přidání do .gitignore ho neodstraní; musí se z historie vyjmout přes git rm --cached nazev a teprve pak commitnout.
Oprávnění řešte až ve chvíli, kdy je skutečně potřebujete, a vždy vysvětlete proč. Žádost při startu aplikace bez kontextu uživatele odradí a v novějších verzích systému ji ani nelze spolehlivě získat. Ošetřete i situaci, kdy uživatel přístup odmítne: aplikace musí zůstat použitelná v omezeném režimu, ne spadnout nebo zobrazit prázdnou obrazovku. Totéž platí pro práci bez připojení — počítejte s tím, že síť vypadne, a načtení dat neblokujte celé rozhraní.
Výběr nástroje, který má pracovat s databází, se často zvrhne v porovnávání uživatelského rozhraní a barevných tlačítek. Přitom rozhoduje něco jiného: jestli nástroj umí s databází skutečně mluvit, nebo jen zobrazuje tabulky, které mu někdo připraví. Než začnete cokoli zkoušet, sepšlete si, jaké dotazy budete psát nejčastěji. Spojení více tabulek, agregace, poddotazy, okenní funkce, transakce.
Z tohoto seznamu vychází celé hodnocení a brání tomu, abyste později zjistili, že nástroj zvládne jen jednoduchý výběr.
CSS připoj jedním souborem a pojmenuj třídy podle smyslu Styly dávej do externího souboru a připoj je
úložné prostory v malém bytě head přes link rel="stylesheet". Vyhneš se opakování a snadno změníš vzhled celého webu na jednom místě. Při psaní selektorů se vyhýbej příliš hlubokému vnořování. Selektor jako div div div p je křehký, protože každá změna struktury ho rozbije. Místo toho dej prvku třídu, která popisuje jeho roli, například article-text nebo menu-item.
Nezapomeň na chování na malých obrazovkách. Bez meta tagu pro šířku zařízení se stránka na telefonu zmenší a nebude čitelná. Do head patří meta name="viewport" content="width=device-width, initial-scale=1". Velikosti písma udávej v relativních jednotkách, aby uživatel mohl zvětšit text. Obrázkům dej popisný alternativní text, jinak je obsah nedostupný pro někoho, kdo obrázky nevidí.
Když se změní příliš mnoho najednou Nejčastější chyba začátečníka je jeden obří commit obsahující pět nesouvisejících úprav. Historie se pak špatně čte a návrat k jedné změně je nemožný. Commitujte po malých logických celcích a před každým commitem si projděte git diff --staged. Pokud jste omylem přidali soubor, git restore --staged nazev.txt ho z přípravy vyjme, aniž by smazal obsah z disku.
Každá webová stránka je složená ze dvou vrstev: HTML určuje strukturu a obsah, CSS určuje vzhled. Pokud tyto dvě vrstvy pleteš dohromady, dřív nebo později narazíš. Začni tím, že v HTML popíšeš význam, ne podobu. Nadpis nad článkem bude h1, ne zvětšený odstavec. Seznam bude ul nebo ol, ne odrážky vytvořené pomlčkami. Prohlížeče i vyhledávače tuto strukturu čtou a usnadní ti pozdější úpravy.
Open source licence nejsou jedna věc. Rozdíl mezi permisivní a copyleftovou licencí určuje, co můžeš se softwarem dělat, až ho začneš dál šířit nebo upravovat. Než kód použiješ, zjisti, jestli licence vyžaduje zveřejnění zdrojáků i tvých úprav, nebo jestli stačí zachovat původní
oznámení. Tohle rozhodnutí udělej dřív, než projekt zabuduješ do svého produktu.
Rozvržení postav na základním modelu boxu. Každý prvek má obsah, odsazení, rámeček a vnější okraj. Když se prvky posouvají nečekaně, bývá to kvůli padding a border, které se přičítají k šířce. Nastav box-sizing: border-box a šířky se budou počítat předvídatelně. Pro rozvržení používej flexbox nebo grid, ne tabulky a ne absolutní pozicování pro běžný obsah.