Proměnné a prostředí šetří hodiny opakování Adresy, tokeny a
identifikátory nepatří přímo do požadavku. Uložte je do proměnných prostředí a v požadavcích je
volejte zápisem se složenými závorkami. Př
epnutím prostředí pak jedním kliknutím přejdete z vývojového serveru na testovací a nemusíte nic př
episovat. Pozor na rozsah proměnných: globální proměnná přepíše prostředí a prostředí přepíše kolekci. Když se hodnota „nechová podle očekávání", podívejte se nejdřív na to, která úroveň ji skutečně dodává.

Začněte tím, že si pro každou položku napíšete jednu větu o tom, co musí být na konci analýzy hotové: rozhodnutí o rozsahu, potvrzené chování na okrajích, dohodnutá data a rozhraní. Teprve z tohoto seznamu vzniká odhad analýzy. Implementaci odhadujte až ve chvíli, kdy je tento seznam uzavřený. Typická chyba je odhadovat implementaci proti nejasnému zadání – číslo pak vyjadřuje spíš míru nejistoty než práci.
Začít s vývojem pro Android znamená nejdřív vyřešit jednu praktickou otázku: kde budete svou aplikaci spouštět a testovat. Emulátor je pohodlný a dostupný okamžitě, skutečný telefon zase ukáže chování, které emulátor zkreslí. Rozdíl mezi nimi není akademický, ovlivní rychlost učení i to, jak brzy narazíte na reálné problémy.
Druhým místem, kde se ztrácí čas, je načítání zbytečného kódu. Šablony často tahají celé knihovny kvůli jedné animaci nebo posuvníku. Projděte zdrojový kód stránky a podívejte se, kolik souborů se načítá. Každý požadavek znamená čekání. Slučte drobné skripty a styly do menšího počtu souborů, odstraňte vše, co se nepouží
úložné prostory v malém bytěá, a načtěte skripty až na konci stránky nebo s odkladem. Pozor na doplňky, které vypadají neškodně, ale přidávají vlastní knihovny a sledovací kódy.
Kdy rozdělovat odhad a kdy ho nechat jako celek Rozdělení má smysl u položek, kde analýza zabere podstatnou část času nebo kde se na ní podílí někdo jiný než implementátor. U drobných úprav, které zvládne jeden člověk za hodinu, je dělení ztráta času a zavádí falešnou přesnost. Praktické pravidlo: pokud se odhady analýzy v týmu liší víc než dvojnásobně, je to signál, že chybí společná definice hotové analýzy, ne že je tým špatný v odhadování.
Postman se používá k jednomu účelu: poslat na adresu API konkrétní požadavek a podívat se, co se skutečně vrátí. Ne k proklikávání dokumentace, ale k ověření, že rozhraní dělá to, co má. Začíná se kolekcí, do níž se ukládají požadavky podle logických celků – například uživatelé, objednávky, platby. Kolekce není kosmetická záležitost: když později měníte prostředí nebo spouštíte testy hromadně, bez ní se ztratíte.
Typická chyba je měřit rychlost jen na vlastním připojení. Testujte opakovaně, z různých míst a s vypnutou mezipamětí prohlížeče, jinak dostanete zkreslené výsledky. Sledujte nejen celkový čas, ale i to, kdy se začne zobrazovat první obsah a kdy je stránka použitelná. Zlepšení měřte před změnou i po ní, ideálně na stejné stránce a za podobných podmínek. Bez srovnání snadno skončíte u úprav, které vypadají dobře, ale reálně nic nepřinesly.
Verzujte kód od prvního dne a dělejte malé commity. Před každou větší změnou si ověřte, že se aplikace sestaví a spustí. Nepřidávejte knihovny, kterým nerozumíte, jen proto, že se objevily v nějakém příkladu; každá další závislost zvyšuje složitost sestavení. Až bude první obrazovka fungovat, přidejte jednoduchý test, který ověří základní výpočet nebo načtení dat. Naučíte se tím styl, který se vám později vyplatí
byt v panelákuíc než další funkce.
Co se neprojeví v prohlížeči, ale zpomalí každého návštěvníka Serverová část se snadno přehlédne, protože na vývojářském počítači je vše rychlé. Zapněte kompresi odpovědí serveru, aby se textové soubory přenášely zmenšené. Nastavte u statických souborů dlouhou dobu platnosti v hlavičkách, aby se při další návštěvě nenačítaly znovu. U dynamických stránek zvažte ukládání hotového výsledku do mezipaměti. Pokud web běží na databázi, zkontrolujte, zda dotazy neběží zbytečně mnohokrát pro každý požadavek.
Nejčastější příčinou pomalého webu nebývá server ani databáze, ale obrázky. Fotky z telefonu mají běžně několik megabajtů, přičemž na stránce se zobrazují v šířce pár set pixelů. Prohlížeč je stáhne v plném rozlišení a teprve pak zmenší. Řešením je obrázky před nahráním zmenšit na skutečnou zobrazovanou velikost a uložit v moderním formátu. U fotografií volte formáty s lepší kompresí, u ikon a log vektorový formát. Další úsporu přinese atribut pro líné načítání u obrázků, které nejsou vidět hned při otevření stránky.