Osvě
dčená je hra „co vidím". Nezačínejte ale barvami, ty děti znají brzy a hra se rychle vyčerpá. Místo toho popisujte vlastnosti a funkce: „Vidím něco, co se používá k míchání polévky a je to dřevěné." Dítě hledá předmět a
zároveň slyší slova jako míchat, polévka, dřevěný. Podobně funguje hra na protiklady: „Velký – malý, mokrý – suchý, tichý – hlasitý." U předškoláka se vyhněte abstraktním protikladům, jako je spravedlivý a nespravedlivý, ty přijdou později.

Pubertu nezvládnete tím, že budete mít dokonalý plán. Zvládnete ji tím, že změníte způsob, jakým spolu mluvíte. Dospívající potřebuje cítit, že má vlastní prostor, a zároveň že se o něj pořád někdo zajímá. Když se tohle rozpadne, přijdou konflikty o maličkosti — o nepořádek v pokoji, o mobil, o to, kdy přijde domů. Většina hádek není o těch věcech samotných, ale o tom, kdo rozhoduje.
Co dělat ve chvíli, kdy rivalita vybuch
Typická chyba je kupovat hračku „na rok dopředu". Dvouleté dítě nezvládne puzzle s dvaceti dílky ani abecedu, i když je na krabici napsáno, že je vhodná od dvou let. Další častá chyba je hračka s mnoha funkcemi, která po stisku tlačítka hraje, bliká a mluví. Dítě pak mačká tlačítka místo toho, aby řešilo tvar nebo barvu. Vyberte raději jednu jasnou činnost: vložit, navléknout, postavit, roztřídit.
Přebalování zvládne jednoduchá výbava: př
ebalovací podložka, pleny odpovídající velikosti, vlhčené ubrousky nebo voda s žínkou a uzavíratelný koš.
Není nutné mít přebalovací pult, pokud je bezpečné místo na posteli nebo na zemi. Pozor na přílišné množství krémů a prostředků proti opruzeninám. Pokud se objeví zarudnutí, pomůže častější přebalování a chvíle bez pleny, ne vrstvení dalších přípravků. Také se vyplatí zkontrolovat, zda plena není těsná přes bříško nebo nožičky, což bývá častá příčina podráždění.
Pozor na mokro, sníh a štěrk. Na kluzkém povrchu se každé prudké sešlápnutí plynu může změnit ve smyk předních kol. Rozjíždějte se plynule, s nižšími otáčkami a citem v pedálu. Pokud kola prokluzují, uberte, ne přidávejte. Totéž platí při výjezdu ze
zatáčky — plyn přidávejte až ve chvíli, kdy je volant srovnaný a kola mají trakci.
Praktický návyk: každých pár sekund zkontrolujte zrcátka a výhled daleko před sebou. Když vidíte, že se situace mění, uberte plyn nebo ho úplně pustěte. Brzda tak slouží jako záložní nástroj, ne jako hlavní způsob řízení. Plynulost je rychlejší než agresivní zrychlování a bezpečnější než pozdní brzdění.
Prvním pravidlem je reakce na brzdná světla aut před vámi. Jakmile se rozsvítí, sundejte nohu z plynu dřív, než začnete brzdit. Ušetříte tím brzdové obložení a dáte prostor řidiči za sebou. Typická chyba je držet plyn až do poslední chvíle a pak brzdit ostře. Vzniká houpavá jízda, která unavuje a zvyšuje riziko, že vás někdo zezadu nestihne zastavit.
Na dálnici je plyn nejúčinnější v okamžiku, kdy se rozjíždíte na rychlost provozu. Držte stabilní tempo a vyhněte se neustálému přidávání a ubírání. Tempomat pomůže jen na rovině a v plynulém provozu; v hustém provozu nebo na zvlněném terénu je lepší řídit nohou. Sledujte provoz několik vozů dopředu, ne jen to jedno před sebou.
Sešlapávání plynu a brzdění nejsou oddělené světy. Rozhoduje o nich stejná věc: co se právě děje pod koly a co řidič vidí před sebou. Kdo zvládne číst situaci, jezdí plynuleji, spotřebuje méně paliva a méně často se dostane do situace, kdy už se dá jen brzdit. Následující pravidla nejsou o závodění, ale o každodenním provozu.
Kdy je plyn kontraproduktivní Přidávat plyn nemá smysl tam, kde stejně musíte zastavit: před přechodem, křižovatkou se stopkou nebo frontou. Zbytečné zrychlení a
následné brzdění spotřebuje palivo i brzdy. Stejně tak nemá cenu tlačit na plyn do kopce, který končí zatáčkou nebo omezením rychlosti — auto zrychlí, ale hned zase zpomalíte. Lepší je nechat rychlost plynule klesat a přizpůsobit ji tomu, co přijde.