Zděná kuchyňská sestava není nostalgická dekorace ani relikt minulosti. Je to stavební prvek, který vznikl z nutnosti: v poválečných bytech nebyl nábytek k dostání, a tak se kuchyně zdila z cihel, omítala a obkládala. Spodní skříňky se nahrazovaly zděnými bloky, do kterých se osazovaly dvířka, a pracovní deska se betonovala nebo dláždila. Výsledkem byla těžká, neměnná kuchyně, která vydržela desítky let. Právě proto se k ní dnes řada lidí vrací – ne z romantiky, ale protože hledá hmotu, trvanlivost a ticho místo laminátu.
Na závěr: kuchyň do L není problém, problém je roh. Než podepíšete návrh, položte si na zem papírovou šablonu rohu a zkuste si stoupnout tam, kde budete stát při vaření. Pokud se při tom dotýkáte obou křídel linky, je návrh špatný. Nechte si v rohu rezervu a raději o pár centimetrů zmenšete horní skříňky, než abyste po montáži zjistili, že se dvířka nedají otevřít.
Na co se zapomíná nejčastěji: digestoř. V průchodu bez okna nebo s oknem do dvora je odvod vzduchu zásadní a recirkulační jednotka s filtrem bývá jediná možnost. Dále pak větrání a světlo — nad pracovní deskou potřebujete vlastní zdroj světla, stropní svítidlo v chodbě osvětlí podlahu, ne prkénko. Zásuvky plánujte nad deskou, ne za spotřebiči; prodlužovací kabel přes průchod je klasická chyba, která dřív nebo později skončí zakopnutím.
Kuchyně v chodbě bytu vzniká většinou z nutnosti:
úložné prostory v malém bytě garsonce nebo v bytě s dlouhým průchodem není jiné místo. Průchozí prostor ale není jen překážka. Když se s ním pracuje jako s normální kuchyní, dá se na pár metrech vařit, mýt nádobí i skladovat zásoby. Rozhoduje ale pořadí kroků: nejdřív změřit, potom zakreslit, nakonec kupovat.
Jak poskládat linku, aby průchod zůstal průchodem Základem je jedna souvislá stěna, ne dvě linky proti sobě. Jednořadá sestava šetří šířku a nutí k pořádku: sporák, dřez a pracovní plocha jdou za sebou v přirozeném sledu. Mezi dřezem a sporákem nechte aspoň 60 cm plochy na odkládání horkých hrnců a
krájení. Pokud to délka stěny nedovolí, dejte dřez a sporák blízko sebe a plochu řešte deskou přes nízkou skříňku. Vyhněte se rohovým řešením v úzkém průchodu — roh zabere nejvíc místa a nejhůř se
úložné prostory v malém bytě něm uklízí.
Začněte měřením, ne nápady. Zapište si šířku průchodu v nejužším místě, výšku parapetů, polohu dveří včetně otevírání křídel, umístění zásuvek a uzávěrů vody a plynu. Změřte i to, kolik místa zůstane, když někdo stojí u linky. Průchod musí mít volnou šířku alespoň 60 cm, lépe 70 cm; pod tuto hranici se kuchyně mění v překážku, o kterou se každý den zakopává.
Kam s věcmi, které musí zůstat po ruce Něco na desce zůstat musí – sůl, olej, nůž. Seskupte je na jeden tác nebo do mělké misky, aby tvořily jeden celek, ne pět samostatných předmětů. Nad linksu umístěte jednu otevřenou polici, ne tři. Na polici dejte jen to, co má stejnou výšku nebo stejný materiál, jinak vznikne vizuální šum. Skříně uvnitř uspořádejte podle činnosti: u plotny koření a náčiní, u dřezu čisticí prostředky, u lednice obaly. Když každá věc má své místo, nemusíte ji schovávat a přesto není vidět.
Základní pravidlo pro pohodlné sezení u rovné hrany je šířka kolem šedesáti centimetrů na osobu. U užších míst na konci ostrůvku se to láme: poslední židle často stojí v průchodu. Za minimum se považuje padesát centimetrů, ale pod tuto hranici se dostanete jen u kompaktního sezení na krátkou kávu, ne na běžné jídlo. U rohových a oblých ostrůvků se šířka na osobu mírně zvětšuje, protože lokty nemají kam ustoupit.
Dřevo je základ. Volte světlé druhy s klidnou kresbou – buk, jasan, bříza – a kombinujte maximálně dva odstíny v jedné místnosti. Prkénko, lžíce a jedna mísa ze dřeva stačí; víc dřevěných předmětů najednou působí jako výstava. Pozor na tmavé mořené dřevo vedle bílé kameninové desky: kontrast je ostrý a ruší klid. před nákupem si položte prkénko na desku a podívejte se na ni z místa, kde stojíte při vaření. Pokud vás ruší, vraťte ho.
Osvětlení dotáhne dojem. Místo jedné velké stropní lampy dejte
pod horní skříňky pás světla s teplým odstínem a nad stůl jednu menší závěsnou lampu. Světlo na pracovní plochu má být měkké a bez ostrých stínů; tvrdé bodové světlo dělá z kuchyně kancelář. Pokud máte okno, nechte ho volné – záclona z tenkého lnu propustí dost světla a přesto zakryje pohled z ulice.
Jak změřit, kolik židlí se skutečně vejde Postupujte od podlahy, ne od desky. Nejprve si vyznačte na zemi půdorys ostrůvku a k němu přidejte hloubku sedáku plus přesah kolen. Teprve pak rozmisťte imaginární židle po obvodu tak, aby mezi nimi zůstala mezera alespoň deset centimetrů. Tato mezera není luxus, brání tomu, aby se sousedé při jídle tlačili a aby šly židle vůbec vysunout. Nakonec si projděte trasu, kudy se k ostrůvku chodí – pokud židle zasahuje do chodby, musíte počet snížit.